Upozornění

Autor této stránky nenese odpovědnost za zranění, která při lukostřelbě v bitvě přivodíte sobě nebo ostatním. Cílem tohoto článku je poskytnout rady k výrobě bezpečnějších šípů, nikoliv sejmout z ostatních trestní zodpovědnost.

Šípy v bitvě

Luk a šíp jsou zbraň, a ve své původní podobě zbraň smrtící a to na dálku. Se střelbou z luku se ovšem dnes můžete v České republice setkat na mnoha rekonstrukcích bitev či obléhání toho či onoho města. Rovněž oblíbené LARPy, případně fantasy bitevní akce často zpestří lučištnická účast. Ve všech případech mám na mysli účast lučištníků přímo v bitevní vřavě, nikoliv terčové soutěže.

Hromadné akce se vyznačují tím, že lučištníci zhusta střílí do skrumáže ostatních, kteří se potýkají chladnými zbraněmi. To s sebou přináší rizika, neboť letící šíp je věc, před kterou jen málokdo dokáže uhnout, speciálně pokud jej nevidí přilétat. Poznáním těchto rizik a promyšlenou snahou o jejich odstranění lze s vynaložením malé námahy předejít vážným úrazům, které jinak doslova visí na vlásku.

Malý fyzikální úvod: šíp letící po přímé dráze nebo po balistické křivce má značnou pohybovou energii, odpovídající vrženému kamenu (konkrétně Ek = 1/2 m * v2). Ta je v okamžiku dopadu koncentrována přímo do přední části šípu. Pokud není tento opatřen hlavicí, tak do velmi malé plochy (S = 3,14 * r2, tedy při průměru 0,8 cm je to 0,5 cm2). Pro představu: vezměte si tužku kterou můžete zničit, dejte si tupý konec do dlaně a vší silou udeřte kolmo do stolu. Sami jste si vyzkoušeli, že se nejedná o nic příjemného - a letící šíp má energii ještě větší. Nejčastějšími úrazy jsou pak podlitiny a nepříjemné šrámy, ale může dojít i ke zlomení některých kostí a zejména k úrazu oka, což není nic pěkného.

V nekonečných diskusích o bezpečnosti či nebezpečnosti toho či onoho konstrukčního řešení bylo nastíněno mnoho různých možností, z nichž postupem času vzešlo jako uznávané řešení popisované níže. Tato konstrukce šípu byla pečlivě vyzkoušena, dlouhodobě používána a prakticky testována na dobrovolnících. Následně byla přijata jako vyžadovaný standard na akcích pořádaných sdruženími Skjaldborg a Wothanburg (Čas vlků, Wothanburg...) a spolu se vzrůstající informovaností lučištníků se prosazuje jako standard i na jiných akcích. Vzhledem k současnému trendu zavádění všemožných norem v různých oblastech lidských činností se pro toto konstrukční řešení ujal název eurošíp, ačkoliv s EU samozřejmě nijak nesouvisí. Naopak je vyjádřením snahy učinit pro bezpečnost bitevní střelby maximum dříve, než se zbytečného zranění chytne nějaký neukojený EU úředník nebo místní politik (nikdy nevíte kdo je mezi diváky).

Důrazně varuji před pokusy řešení a postupy nastíněná níže tzv. ojebat, neboli vymýšlet si za každou cenu vlastní postupy, popřípadě si hrát na tvrďáka a pašovat do bitevního pole šípy vyrobené narychlo ráno před bitvou. V lepším případě vás organizátoři bitvy vyhodí a příště vás ani vaši skupinu chtít nebudou, v horším budete při výslechu na policii přemýšlet kde se stala chyba.


Pamatujte si prosím především:


Úprava šípu do bitvy

Tělo šípu

Základem je materiál a průměr těla šípu. Materiál proto, aby byl šíp lehký, odolný a bezpečný při poruše (zlomení). Díky své láci a "spotřebnímu" charakteru bitevních šípů jsou nejlepší variantou smrkové kulatiny pro výrobu truhlářských kolíčků, k dostání v různých Bauhausech, OBI atd. Dobře vybírejte, obvykle je použitelná 1 tyčka z 10, které vezmete do ruky - pozor na léta dřeva, aby běžela skutečně podél těla šípu. Tělo musí být z jednoho kusu a rovné, nekupujte tyčky lepené z více prkének. Bukové nebo dubové dřevo není vhodné, protože se štípe na ostré kousky.
Šíp musí být odolný proti zlomení při dopadu nebo dokonce při pouhém vystřelení (letící oblak třísek se rovná ostrému šípu). Dobrým kompromisem mezi váhou a odolností jsou průměry 8 - 12 mm. Menší než 8 mm už je hazard, a to i pro toho kdo šíp vypouští!

Hlavice šípu

To nejdůležitější na bitevní úpravě šípu je jeho hlavice. Cílem její úpravy je, aby:

Zde je postup pro bezpečnostní úpravu hlavice:

1. Zarovnejte konec těla šípu (týbla) do pravého úhlu. Nikdy jej nenechávejte ostrý, jinak při dopadu zátku prorazí.
Konec týbla je zarovnaný, nikoliv ostrý:

2. Zakupte nové korkové zátky tzv. šampusové, o průměru alespoň 3 cm. Průměrná cena takové zátky je okolo 9 Kč, což je směšná částka v porovnání s cenou šípu, natož pak s vystřeleným okem. 3 cm proto, že takový průměr je již větší než oko (můžete si své oko před zrcadlem sami přeměřit). Nepoužívejte zátky již použité, protože korek je v nich už rozdrcen, a už vůbec ne např. vinné zátky, mají malý průměr, nehledě na díru od vývrtky. Všimněte si na snímcích důležité věci: zátka má přední (dopadovou) stranu ze dvou vrstev korku vcelku, zatímco tělo je lisováno z korkové drti. To je velmi důležité - samotnou drtí by týblo dopadajícího šípu projelo lehce, zatímco korek vcelku jen tak snadno neprorazí. Varuji před pokusničením s nalepováním nějakých kovových koleček na čela špuntů vytažených z lahve při oslavě narozenin - je to ztráta času a na pevnost spoje se nedá rozumně spolehnout .
30 mm v průměru:


50 mm na délku:


Čelo zátky je z více vrstev korku vcelku, ne z lisované drti:


3. Zátku ze strany se zkoseným koncem.(viz obrázek níže) vyvrtejte do poloviny délky vrtákem Vrták musí mít průměr o cca 1 mm menší než tělo šípu. Zátka musí jít na šíp narazit jen lehkým tlakem. Pokud bude díra příliš úzká, hrozí roztržení zátky tlakem zevnitř, a to jste ještě ani nevystřelili. Pokud bude příliš velká (a nedejbože týblo v hlavici vaklá), nepodaří se vám hlavici na týblo pořádně připevnit. Vrták si omotejte lepicí páskou, aby jste do zátky nezajeli ani příliš hluboko, ani příliš málo. Zkažené hlavice vyhoďte, tolik zase nestály.
Takhle vrtat:


A takhle NE:


Vrták je omotaný, aby byla hloubka díry stále stejná:


4. Podle hloubky vrtání, nastavené na vrtáku si udělejte dopředu na šípy (na týbla) značky, aby jste si mohli být při nasazování jisti že je tělo zaraženo až na konec vyvrtané díry.

Na týblu si uděláme značku, at víme že jsme zarazili týblo až na dno:


5. Opatřete díru i začátek šípu lepidlem, nasaďte a nechte lepidlo v klidu do rána vytvrdnout. Není kam spěchat . Výborná lepidla jsou např. Herkules, Duvilax, Ponal nebo Chemoprén, epoxidové pryskyřice jsou zbytečně nákladné. Na opačné straně spektra je bílá lepící pasta, která sice udrží papír na papír, ale dřevo a korek pořádně nespojí.
Nalejeme lepidlo:


A nechame v klidu vytvrdnout


6. Po zatvrdnutí lepidla se ujistěte, že hlavice nejde z týbla sundat ani násilím. Pokud jde sundat jen lehkým tahem, zahoďte ji a použijte jinou - v žádném případě se nesnažte použít různé omotávky, utěsňování, vycpávky a tak podobně, hlavice stejně držet nebude.

7. Nyní můžete přidat změkčovací vrstvu molitanu nebo vytvořit z téhož "aerodynamicko-estetickou" bambulku. Pokud tak učiníte, nešetřete, protože 3 mm molitanu nezměkčí vůbec nic. Moc to ale s estetikou nepřehánějte, žádné tvarování hrotů, vidlic atd. - potřebujete plochu o minimálním rozměru 30x30 mm.

8. Ve finále omotejte hlavici širokou, textilní, tzv. kobercovou páskou - obyčejná izolepa nestačí, nehledě na to, že v případě textilních pásek máte na výběr z více barev (takže poznáte svoje šípy). Cílem je bránit rozlomení nebo roztříštění hlavice při nárazu. Kobercovou pásku zakoupíte bez problému v OBI, Baumaxu atd., na menším městě pak v drogerii, cena je okolo 25 Kč za 20 metrů, což nepoloží ani chudého studenta.

Omotáni hlavice textilní páskou:


Řez 3D modelem hlavice:


Letky

Pořádný šíp má letky, které zásadním způsobem zvyšuje přesnost letu. I když nebude let šípu žádný zázrak kvůli odporu hlavice, je rozdíl ve stabilitě oproti prostému klacíku zcela zřetelný. Je proto nutné šíp letkami opatřit, i kdyby měly být z papíru. Nezapomeňte že letky jsou vždy 3, v úhlu 120 stupňů, nikoliv 2 nebo 4. Zároveň dbejte na to aby nedržely na čestné slovo - pokud vám při recyklaci šípů přijde do ruky šíp s nekompletními letkami nebo bez nich, zahoďte ho a vůbec si ho nevšímejte.

Závěr

Ještě jednou zopakuji klíčové vlastnosti bezpečnostně upraveného šípu:

To, že takový šíp nelétá, tak hezky jako terčový vás v bitvě skutečně nemusí trápit - triko si můžete honit při lukostřelecké soutěži, ne při střelbě do davu. A nezapomeňte - je to vaše ruka která rozhoduje o tom zda se šíp z vašeho luku skutečně vznese do vzduchu...

Sada šípů:


Sestavil Bóža. Při přípravě stránky byly některé snímky a části textu převzaty od Alistaira.

Supíkův dodatek: Výše uvedený popis výroby eurošípu je občas doplňován vyměkčováním přední strany hlavice molitanem nebo pěnovou karimatkou. Pokud máte další info k výrobě eurošípu tak si o tom napišme v diskuzi na Brodci.