Co je a není řemeslo?

V dnešní facebookové a youtubové době se na veřejnosti vyrojilo spousta lidí, kteří chvályhodně něco tvoří rukama. Což je skvělé. Méně skvělé už je, když hned svoje neumělé první pokusy a představy transformují do formy videonávodů, recenzí a školení, a prezentují to ostatním „jako že řemeslo“, a takhle se to dělá. Protože oni jsou řemeslníci, co tvoří něco rukama. Jakákoli kritika, i byť jen pozvednutí obočí nad celým postupem je vnímáno málem jako svatokrádež, protože „oni se přece snaží“.
Za mne tedy, snaha je nanejvýše dobrá a nezbytná věc, nicméně sama nestačí. Je potřeba mít znalosti o procesech, o materiálu, o technologiích, a ty transformovat do praktické zkušenosti. Jak říkávám, propojit mozek-oko-ruce.

Asi je důležité vydefinovat si, co je vlastně ten řemeslník.
Za mne:

Při tom nezáleží, jestli se tím živí nebo ne, jestli je přímo v oboru vyučen nebo ne, jestli to dělá občas po večerech, nebo 16 hodin denně. Řemeslo není názor, svoboda názoru, ani svoboda projevu názoru. Řemeslo není jen chtění a snaha.

Proč pořád píšu to vědomě, dlouhodobě a opakovatelně? Právě proto, že to je pro řemeslo naprosto klíčové.
Pokud se někomu něco povede tak, že to funguje, ani neví jak a proč, a co tam vlastně dal a jak to udělal že to funguje, tak halelujá gratulki (y)! Zatleskáme…
Ale to je asi tak vše, z toho se nic pro budoucnost a pro ostatní vytěžit nedá.

Jsem v tomto ohledu zřejmě staromilec, ale v souladu s renesančními umělci (a já se za umělce nepovažuji ani náhodou) jsem přesvědčen, že pro dělání kvalitního umění, musí umělec dokonale zvládat a používat to související řemeslo, ty základní i pokročilé postupy, vědomosti.
Kupříkladu staří malíři, jejichž díla i po staletích berou dech komukoli, uměli řemeslo dokonale. Dokázali si sami připravovat barvy, měli absolutní materiáloznalství, věděli co kdy kde kam a jak použít. A na tomto základě tvořili své umění.

Když to vztáhnu na boty, a víkendové kurzy pro BF-tvořilky. To není řemeslo, řemeslná činnost. To není o „naučení se vyrobit si boty“. Je to o tom, vzít si „nějakou kůži“, ale hlavně nějaké barvičky, razničky, posypky, tak nějak to k sobě sešít a začít dělat „výtvarno“. Proč ne, ale to je postup odpovídající mateřské školce. Pokud je toto cílem dospělého člověka… pak… OK.