Jak ošatit malé dítě?

text původně psaný pro www.Mortaigne.com

Jakožto majitel dvou kusů dítěte, v této oblasti a dětí se týkajících věcech průkopník v regimentu Mortaigne, a z toho titulu příležitostný konzultant pro dalších zhruba 4 – 8 dětí v regimentu, jsem byl praktickými okolnostmi se této otázce rovněž věnovat.
Pomineme-li fakt, že na nešlechtické děti je dochováno informací defakto nula nula nic, nemůžeme opomenout fakt, že dnešní praktické potřeby jsou poněkud jiné než tehdejší, kdy dítě do cca 10-12let nemělo žádnou velkou hodnotu, protože mohlo zesnout prakticky kdykoli na cokoli, což se ostatně dělo… Ale dnes se na to díváme úplně jinak. Takže jakým způsobem z této problematiky vyjít se ctí?

Můj názor je takový, že pokud možno rozumně, a s co nejmenšími ztrátami na životech a zdraví fyzickém i duševním dětí, i rodičů. Dítě je dítě, živý, vyvíjející se organismus, a z výše uvedeného je potřeba dělat určité ospravedlnitelné kompromisy, tedy podle mého názoru.
To, že šlechtické děti do předškolního věku nosily zmenšené ženské šaty (chlapci i děvčata) by se i dnes snad dalo akceptovat. To že prosté děti běhaly bosky, jen v jednoduché košilce, a zřejmě byly počasí poměrně odolné, s tím už trošku narážíme. To co je na čisté trávě a v horkých dnech příjemné, nelze akceptovat vždy a všude.

Oblíbeným řešením je přes civilní oblečení přehodit dítěti „jakomušketýrskou pelerínku“ z praporoviny, což na první pohled bije do očí neautentickou a improvizací.
Setkávám se i s vzhledově docela tragickými dětskými modely (u chlapečků, holčičky z toho vycházejí poměrně lépe), kdy je na dítě ušit horkou jehlou a z mizerného materiálu (aby to pachatele nezruinovalo, neb malé děti proklatě rychle rostou) jakodospělýkostým, s pasem, šůsky atd, který je ale pochopitelně ušit značně větší, aby přece vydržel aspoň sezónu, který ovšem na dítěti visí, ach visí… Opět to vypadá strašně.

Jaké je tedy řešení?
Mohu doporučit osvědčené řešení, které se nám (a nejen nám) osvědčilo jako cenově akceptovatelné, trvanlivé a přiměřeně dobře vypadající.

Co na tělo?

ro chlapečky i holčičky do školkového věku může být řešení stejné. Doporučuji tedy ušít košilku ženského typu (podle J. Arnold, Patterns of Fashion 4), jako základní oblečení.Moje děti si oblíbily košilky zdobené drobnými výšivkami. A to dokonce tak, že dcerka, když měla na konci akce sundat úplně umolousanou „košilku s ptáčkama“ , propukala v bezedné zoufalství…

Košilku ušijte volnější s o 10cm delšími rukávy a o 10 cm delší. Rukávy i dolní lem založíte. Nebojte, do podzimu to bude akorát, a příští rok do podzimu povolování toho založení sotva výjde. Z vlastní zkušenosti doporučuji postupně ušít několik kusů ve stejném pricipu, bude vám to pěkně velikostně vycházet. Jako materiál doporučuji len. Z praktických důvodů. Subjektivně se méně špiní, a při namočení má o dost lepší charakteristiku chování než bavlna, která mokrá velmi studí.

Pod takovouto košilku se bez zaváhání schová i jakákoli plínka, i punčocháčky atd, pokud je třeba. Je to jednoduché, a maximálně funkční základní řešení.
V pokročilejší verzi je možné děti vybavit bruchy a punčochami, jako zmenšeninami verzí pro dospělé… například, jak je libo.

Co do chladna?

Pro chladnější části dne doporučuji jako svrchníček ušít vlněný kabátek typu A, případně nějaký model kazaku. Zase delší, po zem, nebo minimálně pod kolena, třeba s ohrnovacími rukávy, což opět vydrží skoro dvě sezóny. Já svrchníčky bohužel vždycky zvládnul šít tak, že než jsem to došil, tak to bylo dětem akorát, a za pár akcí skoro malé. Ale kolegyně z regimentu tvrdí, že to tak vyjde, tudíž jim věřím.

Co na hlavu?

Pro malé děti je optimální univerzální „miminkovský“ čepeček. Holčičky uvítají stejné čepečky, jako mají maminky a tety. Pokud pro chlapečka najdeme vhodný klobouček, máme velkou radost. Pro větší chlapečky i holčičky je možné ušít jednoduchý baret, děti ho rovněž rády nosí.

Co pro předškoláky/předškolačky?

Pro chlapce je možné přes košili použít jednoduché vlněné kalhoty, pro holčičku sukýnku, respektive drobnou, nevyztuženou variaci na kirtle (tenká vlna, len…)

A nakonec klíčová otázka –

Co na nohy?

Jak už jsem psal výše, děti nižších stavů běhaly bosé, což dnes ale dost dobře pořád nejde. Je potřeba kompromis. Ve chvíli, kdy nám stále ještě po bojištích a táborech pobíhají kreatury v sametovodyftýnovostřihovo podivných „oděvech“ prostě odmítám vynakládat nemalé investice za dobovou botu na neuvěřitelně rychle rostoucí dětskou nožičku, anebo riskovat její poškození v nějaké „domadělce“. Co o víkendu snese dospělý snadno, může dítě nenávratně poškodit. Takže i když se mnou možná bude řada reenactorů nesouhlasit, mým heslem je děti nepoškodit, autentický prožitek je až potom. Domnívám se, že v dnešních sekáčích, nebo i normálních obchodech je možné sehnat za přiměřenou cenu kožené botečky nebo sandálky, které vypadají akceptovatelně. To je moje cesta.